Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie patří mezi jednu z dominant naší obce. Byl postaven začátkem 14. století, první zmínka je doložena rokem 1461. Současná barokní podoba pochází ze století sedmnáctého.
Na přelomu října a listopadu roku 2014 prošel interiér po téměř čtyřiceti letech opravou. Byla provedena výmalba, původní žlutou barvu zdí nahradila bílá a renovací rovněž prošly některé obrazy a nástěnné fresky.

Farářem Římskokatolické farnosti ve Slatině byl v roce 2014 p. Piotr Rak, ThLic., který se narodil roku 1974 ve Slezsku. Kněžské svěcení přijal v Ostravě v roce 2000. Farářem ve Slatině a v Tísku je ustanoven od 1. 7. 2003. Právě jeho zásluhou se podařilo získat prostředky na opravu a také ji následně realizovat.

S vyklizením kostela před malováním výrazně pomohli místní hasiči, kteří nejen svýma rukama, ale také vybavením pomohli se stěhováním těžkých předmětů, včetně vzácného obrazu Sixtinské Madony.

Tuto reprodukci obrazu Raffaela Santiho daroval v roce 1854 místnímu kostelu Raymund Wolfgang, rytíř von Manner, který ve Slatině vlastnil od roku 1847 statek. Jako upomínka na dárce je v pravém dolním rohu obrazu nakreslen jeho erb.

Sixtinská madona (někdy též zvaná Madona di San Sisto) je světoznámý obraz italského renesančního malíře Raffaela Santiho (1483–1520), který je dnes umístěn v obrazárně v drážďanském Zwingeru (Gemäldegalerie Alte Meister). Jedná se o vrcholné oltářní dílo, v němž v minulosti mnozí spatřovali „ideální zobrazení zbožného rozjímání, tiché vznešenosti i vnitřní křesťanské síly“.*

Obraz je obměnou tradiční sacra conversazione, což je renesanční ikonografický typ madony s Ježíškem a anděly u nohou, jež trůní mezi stojícími světci, jakoby při duchovním rozhovoru. Zobrazuje Pannu Marii, jež drží na rukou malého Ježíše a stojí přitom na oblaku před roztaženou oponou. Na oblacích před ní klečí sv. Sixtus po levé ruce a sv. Barbora po pravé. Madona jako ztělesnění vznešenosti a humánnosti sestupuje jakoby k divákovi a ukazuje mu budoucího Spasitele. Papež Sixtus II. jí v hluboké úctě naznačuje cestu z oblaků na zem, do kostela sv. Sixta (San Sisto), zatímco sv. Barbora upírá pohled na dvojici andílků, kteří se se znuděnými výrazy opírají o spodní rám obrazu.*

Obraz obsahuje symbolické prvky. Lze je nalézt v Ježíšově poloze v Mariiných rukou, v rozhrnuté oponě a v tiáře stojící u papežových nohou. Podle katolického chápání se chléb a víno proměňují v tělo a krev Páně. Sv. Sixtus a sv. Barbora rozhrnuli oponu, aby tak umožnili návrat Krista na Mariiných rukou k svaté oběti. Panna Marie nabízí Krista jako eucharistii: neobjímá jej tak, jako si matka přivine dítě, ale drží ho před sebou.*

Obraz byl původně umístěn naproti kříži, papež odkazuje na budoucí ukřižování Krista. Tiára u papežových nohou je přímým odkazem na rodinu papeže Julia II., jejímž patronem sv. Sixtus byl. Symbolizuje ji žalud, který tiáru korunuje. Občanské jméno Julia II. znělo Giuliano della Rovere (italsky znamená slovo rovere dub).*

Obraz si u Raffaela objednali benediktýni z kláštera San Sisto v Piacenze. Součástí zadání bylo, že na obraze má být jak sv. Sixtus, tak sv. Barbara, neboť klášter byl zasvěcen oběma světcům. Raffael dílo pro klášter vytvořil jako oltářní obraz. Namaloval tuto olejomalbu nedlouho před svou smrtí, asi kolem roku 1513/1514. Byla to poslední madona a současně poslední obraz, který dokončil vlastní rukou.*

Rovněž hasiči byli požádání i o uvedení vnitřní výzdoby do původního stavu. To spočívalo opět ve stěhování obrazů, zpětné montáže některých částí nábytku, ustavení soch a také v očistě výše uloženého mobiliáře od nánosů pavučin a prachu.

Samozřejmě je třeba poděkovat i dalším, kteří se na přípravách, opravě či úklidu podíleli, tedy příznivci místní farnosti, věřící, pravidelní návštěvníci kostela a restaurátoři. Spojením všech se dílo podařilo a kostel viditelně „prokoukl“.

Přejít na web farnosti